Viscerální tuk a kardiometabolické riziko

Nová publikace výzkumného týmu Kardiovize Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA-ICRC) se zabývá viscerálním tukem, tedy tukovými zásobami, které se ukládají kolem životně důležitých orgánů. „Jde o první publikovanou studii provedenou ve střední a východní Evropě,“ zdůraznil vedoucí výzkumného týmu Dr. Juan Pablo Gonzalez Rivas. „Ukázalo se, že nemůžeme pro určení kardiovaskulárního rizika použít hodnoty viscerálního tuku, které definovali kolegové v USA či Japonsku. Zdejší populace má tyto hodnoty velmi odlišné.“ Publikace vyšla v odborném magazínu Obesity Research & Clinical Practice a naleznete ji zde:

Na studii pracovala také mladá výzkumnice Anna Polcrová, která vystudovala Nutriční terapii na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity, Sociální epidemiologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a při práci v týmu Kardiovize pokračuje ve studiu na Masarykově univerzitě. Poprosili jsme ji o podrobné vysvětlení nejen výsledků studie:

O škodlivosti obezity se všeobecně hodně ví, nicméně o viscerálním tuku se skoro vůbec nehovoří. Co je to? A jaký má vliv na lidské zdraví?
Tělesný tuk může být v lidském těle uložen v různých oblastech. V zásadě rozlišujeme mezi podkožním tukem, který se nachází pod kůží, a viscerálním tukem, který se nachází uvnitř břišní dutiny a obklopuje naše orgány. Právě umístění tukových zásob v těle významně ovlivňuje jeho dopad na naše zdraví. Předchozí výzkum zjistil, že tuk umístěný pod kůží není tak riskantní jako viscerální tuk, protože přebytek viscerálního tuku souvisí s metabolickými abnormalitami, jako je inzulínová rezistence, cukrovka II. typu, zvýšené riziko trombózy nebo endoteliální dysfunkce, tedy poruchy vnitřní vystýlky cév.

Jak lze měřit viscerální tuk? A jak poznám, když ho mám příliš mnoho?
Všeobecně uznávanou standardní metodou pro měření viscerálního tuku je počítačová tomografie, která je však poměrně nákladná a vystavuje pacienta radioaktivnímu záření. Můžeme však také použít bioelektrickou impedanční analýzu, jejíž výhodou je jednoduchost, rychlost a také nižší náklady. Je neinvazivní a vykazuje silnou korelaci s hodnotami měřenými počítačovou tomografií. Bioimpedance je založena na slabé elektřině protékající tělem a měření za účelem výpočtu impedance (odporu), což umožňuje popsat složení lidského těla, včetně oblastí viscerálního tuku. I když to může znít nebezpečně, je tato metoda zcela bezbolestná a lze ji použít pro lidi v jakémkoli věku. Jedinou kontraindikací je přítomnost kardiostimulátoru nebo těhotenství. Vysoké množství viscerálního tuku je nezdravé, běžně používaná zařízení v České republice používají k definování vysokého množství viscerálního tuku mezní hodnotu 100 cm2, nicméně tato hodnota pochází z asijských studií, nezohledňuje rozdílnost mezi pohlavími a nebyla ověřena v evropské populaci.

Jaký je hlavní výsledek vaší studie? A jak to může prospět evropské populaci?
Naše výsledky ukázaly, že mezní hodnoty viscerálního tuku související s kardiometabolickým rizikem v české populaci jsou odlišné ve srovnání s předchozími studiemi v různých populacích. Pozorovali jsme, že mezní hodnoty 90 cm2 u mužů a 109 cm2 u žen byly spojeny s přítomností kardiometabolických rizikových faktorů zahrnující vysoký obvod pasu, zvýšený krevní tlak, snížený HDL-cholesterol (tzv. „hodný“ cholesterol), zvýšené triglyceridy a sníženou hladinu glukózy nalačno. Navíc, muži vykazovali vyšší riziko kardiometabolických komplikací při nižších hodnotách viscerálního tuku ve srovnání se ženami. Stručně řečeno, výsledky prokázaly, že rozlišení vysoké a nízké úrovně viscerálního tuku a souvisejícího kardiometabolického rizika musí být založeno na mezních hodnotách stanovených pro konkrétní populaci, při současném zohlednění genderových rozdílů.

Máte za sebou rok ve výzkumném týmu Kardiovize, jaké jsou zkušenosti s prací ve FNUSA-ICRC?
Mám velkou radost z možnosti pracovat v Kardiovizi. Tento výzkumný tým sdílí své zkušenosti a podporuje mladší výzkumné pracovníky, jako například právě mě. Za posledních 12 měsíců jsem publikovala tři články (jeden jako první autor), spolupracovala jsem na grantových podkladech a aktuálně pracujeme na novém intervenčním programu životního stylu ke snížení kardiometabolického rizika lidí nejen z Brna. Díky zkušenostem z Kardiovize jsem navíc začala studovat Ph.D. program v oboru Životního prostředí a zdraví na RECETOXu na Masarykově univerzitě. Tato kombinace pro mě vytváří úžasný prostor pro další rozvoj výzkumu v oblastech, které mě baví – tedy životního stylu, zdravotní gramotnosti a sociálních determinant zdraví.