#ZenyVeVede: Pozitivní vzory jsou klíčem k úspěchu
Jako malá chtěla být lékařkou, dnes zkoumá vlastnosti imunitního systému. V ICRC působí ve výzkumném týmu Buněčné a molekulární imunoregulace Dr. Jana Friče. V prosinci 2022 získala ocenění prorektorky MU za excelentní výsledky v doktorském studiu, zároveň sama vede pregraduální studentky, řídí projekty a organizuje aktivity v rámci Skupiny mladých imunologů při České imunologické společnosti. Nyní Petra Lázničková stojí před novým „projektem“, skloubit vědeckou kariéru s mateřstvím. Jak sama říká, je to o nastavení okolí a podmínek, ve kterých se pohybujeme. U příležitostí Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě, který každoročně připadá na 11. února, jsme Petru požádali o sdílení své zkušenosti.
Foto: Petra Lázničková
Biochemie jako prostor pro hledání souvislostí
Kudy vedla Vaše cesta ke vědě?
Jako malá jsem chtěla být lékařkou, ale nakonec mě zlákala biochemie. Zjistila jsem totiž, že se nerada učím věci zpaměti. Raději se snažím pochopit principy a hledám souvislosti. Do Brna jsem přišla z Podkrkonoší, v tu dobu tu už studoval můj bratr, a také se mi město zalíbilo svojí atmosférou. Bakalářský i magisterský program biochemie jsem vystudovala na Masarykově univerzitě, a pak mě čekalo rozhodování, co dál. Zvažovala jsem, jestli mám všechny vlastnosti, které jsou potřeba pro absolvování doktorského studia.
Jak jste tehdy svoje šance vyhodnotila?
Klíčové je analyticky myslet. Existuje celá řada vědeckých časopisů a když hledáte konkrétní věc, musíte být schopná z toho množství informací vybrat, co je pro Vás relevantní, a zda je možné Vaši hypotézu metodicky ověřit. Rozhodla jsem se tedy nejprve pro stáž v rámci programu Erasmus+ Traineeship for recent graduates, abych si vyzkoušela všechny aspekty každodenní vědecké práce. Dostala jsem se do skupiny profesora Kamila Krance v Centru regenerativní medicíny ve skotském Edinburghu. Jeho zaměření na hematologii vhodně navazovalo na moje zkušenosti ze studia neutrofilů, což je jeden z typů bílých krvinek zajišťující přirozenou imunitu. Celkem jsem na stáži ve Skotsku strávila 8 měsíců a zjistila jsem, že mě ten proces baví – navrhnout experiment, provést ho, následně zhodnotit a najít kontext v literatuře. Už před návratem ze Skotska jsem se setkala s Dr. Fričem, se kterým jsem se dohodla na realizaci doktorátu v rámci jeho týmu.
Čím konkrétně se zabýváte?
Díváme se na imunitní systém, jeho funkce a signalizaci z hlediska patologií, tedy specifických poruch. V rámci doktorandského studia jsem řešila, jaký profil imunitního sytému mají děti a adolescenti, kteří úspěšně absolvovali léčbu neuroblastomu, což je typický nádor raného dětského věku, vycházející z buněk nervové tkáně. Klíčová byla pro nás spolupráce s MUDr. Tomášem Kepákem, který se problematice pozdních následků onkologické léčby v dětské věku věnuje dlouhodobě.
Co jste zjistila?
Je řada článků o studiu imunitních buněk u přeživších leukémie. Toto onemocnění je častější než třeba právě neuroblastom, a tedy skupiny pacientů pro výzkum jsou širší. U dětských leukemických pacientů bylo prokázáno, že si nesou nějaké poškození imunity celý život. Projevují se u nich předčasně poruchy, které jsou jinak běžné až v seniorském věku, jako potíže se srdcem a dýcháním nebo časté infekce. My jsme našli prostor pro náš výzkum u pacientů s neuroblastomy, což jsou solidní nádory s pevnými ložisky, kde podobné vlastnosti imunity dosud tak prozkoumané nebyly. Překvapivě jsme zjistili, že ačkoliv imunita u těchto pacientů vykazuje známky stárnutí časně po léčbě, cca do 4 let po terapii, později se vlastnosti buněk vracejí do normálních hodnot. To dává naději na stejné vyhlídky pro vyléčené pacienty. Otázkou nicméně je, jestli by se jiné problémy neukázaly později, např. u generace třicátníků. Náš výzkum bychom tedy chtěli rozšířit o další věkové skupiny.
Perný den výzkumnice
Jak vypadá Váš typický den?
Na doktorském studiu jsem si sama plánovala experimenty, postupně se věnovala jejich součástem a konzultovala postup se svým vedoucím. Teď už působím jako post-doc a svůj den tedy typicky začínám řešením e-mailů. Následně se věnuji vlastním experimentům nebo s kolegyní techničkou řeším průběh dílčích experimentů, které pro daný projekt provádí. Jelikož vedu i studentky ICRC akademie, jednu bakalářskou práci a jsem konzultantkou začínajícího doktoranda, mám vyhrazený čas i pro jejich experimenty a otázky. Společně pak v týmu zpracováváme výsledky našich experimentů a připravujeme podklady pro jejich zveřejnění ve vědeckých časopisech. Bohužel nemáme takové kapacity, abychom byli schopni zpracovávat vzorky tisícovek pacientů. Zato se ale snažíme jít více do hloubky a testovat funkce buněk, aby náš výzkum měl specifický záměr a výpovědní hodnotu.
Vedle své výzkumné činnosti jste aktivní i v rámci České imunologické společnosti, co konkrétně to obnáší?
Skupinu mladých imunologů jsem v červnu 2021 pomáhala založit. Tvořili jsme sami vše od nuly, tedy název, logo i související administrativu. Pro (nejen) mladé výzkumníky z oboru pořádáme odborné přednášky, workshopy a online semináře. Věnujeme se ale i neformálnějším tématům, jako work-life balance nebo zkušenostem ze zahraničních stáží. Samotnou mě překvapilo, jaké mají naše aktivity ohlas. Zároveň je to pro mě velká zkušenost. Neuměla jsem si představit, kolik času zabere třeba uspořádat přednášku, sehnat výzkumníky, kteří by měli velký dosah a oslovili publikum, udělat a rozposlat pozvánky nebo sehnat sponzory. Je to opravdu různorodá činnost.
Foto: Prorektorka MU Šárka Pospíšilová udělila v prosinci 2022 cenu za excelentní výsledky v doktorském studiu na MU 33 absolventům a jejich školitelům, mezi nimi i Dr. Janu Fričovi a Petře Lázničkové
Zmiňovala jste work-life balance – jak to máte s volným časem Vy? Jak trávíte chvíle mimo laboratoř?
Snažím se nežít jen vědou, i proto, že pokud by se vyskytla nějaká překážka a člověk neměl kompenzaci jinou činností, zbořilo by mu to celý svět. Pomáhá mi v tom i manžel, který mi připomíná, že je čas na odpočinek. Ráda chodím po horách, do přírody a věnuji se sportu. Jezdím na kole, lyžích i běžkách, podle sezóny.
Jak Vás ovlivnil Covid-19?
Imunitní systém byl díky éře covidu předmětem řady popularizačních aktivit. Díky tomu se, myslím, zlepšilo povědomí o tom, co je imunita. Z počátku jsem ale měla obavy, asi jako každý. Bylo to něco neznámého. Navíc se šířila řada spekulací. Moje okolí se mě ptalo na moje odborné názory a doporučení, což nebylo snadné. Nechtěla jsem se pouštět do analýz nepodložených domněnek.
Co se týče výzkumu, podařilo se mi zapojit se do řady projektů. Nejaktuálněji v rámci Národního plánu obnovy (programu Exceles) budeme srovnávat imunitní systém u pacientů po covidu, kteří se vrátili do normálního života, a těch, u kterých se vyvinul post-covidový syndrom. Z tohoto hlediska tedy vnímám koronavirus jako příležitost přispět k výzkumu. Navíc v začátcích pandemie proudila z ohnisek nákazy řada publikací, které se objevily i v prestižních vědeckých časopisech, protože potřebovaly získat potřebný dosah. Teď se ale ukazuje, že ne všechny publikované závěry splňovaly požadavky na kvalitu výzkumu a bude opět na nás, vědcích, abychom tento stav napravili a zjistili, co všechno je relevantní.
Ženám ve vědě nepřeje nastavení vzdělávacího systému
Jak se cítíte jako žena ve vědě?
V tomto ohledu hodně záleží na tom, s kým se setkáte. Já okolo sebe vnímám spíše podporu. Naopak mi přijde, že na úrovni mladších vědkyň je teď žen spousta. Jiná věc je, že s postupem kariéry ubývají, protože chtějí mít rodinu a ten čas věnovaný práci musí trochu korigovat.
Sama teď stojíte před podobným milníkem ve svojí kariéře, protože brzy čekáte miminko. Co by pomohlo snadnějšímu pokračování Vaší vědecké činnosti?
Mám to štěstí, že Dr. Frič tento posun v životě chápe a považuje za přirozený. Jsme domluveni na konkrétním postupu tak, aby to nebylo na úkor času stráveného s rodinou. Po úvodním „offline“ období, kdy se budu plně věnovat dítěti, mám možnost částečného úvazku nebo práce z domova. Ostatně i moje kolegyně takto strávila posledních skoro 5 let a rozhodně to neznamenalo její vyřazení z výzkumu. Zároveň cítím závazek vůči studentům, které vedu, tedy budu se věnovat i jim, aby mohli svoje výsledky prezentovat v rámci svého studia.
Podle dat Národního kontaktního centra – gender a věda z roku 2022 je v ČR podíl žen ve vědě 27 % a zastoupení se snižuje s každým stupněm studia i úrovně vědecké funkce. Jaká jsou úskalí kariéry ve vědě související s genderem?
Česká vědecká společnost je nastavená tak, že po doktorátu by člověk měl získávat zkušenosti v zahraničí jako post-doc. Toto může být prospěšné z hlediska zkušeností, ale časově se to potkává s obdobím, kdy např. moje vrstevnice už zakládají rodiny. Pokud to mohu srovnat s Británií, zde mají mnohem větší volnost absolvovat rychleji jednotlivé vzdělávací úseky. Například pregraduál namísto modelu 3+2 spojit do čtyř let bakalářského studia a pak rovnou pokračovat doktorátem, který může trvat jen 3 roky. Tím se otevře možnost ještě získat další zahraniční zkušenosti včas. U nás je jednou z možností absolvovat v zahraničí už doktorát a následně se vrátit. Započítá se tím doba strávená v zahraničí a můžete se pak například ucházet o některé granty, u kterých je tato zkušenost podmínkou.
Jak moc je vědecký svět konkurenčním prostředím?
Hodně. Aby se člověk udržel ve vědě, je potřeba, aby se v určité chvíli osamostatnil a z post-doktorského výzkumníka se posunul do pozice juniorního vedoucího týmu. Pro tento posun musíte najít svoje vědecké pole působnosti a vlastní zdroj financování.
To působí jako hodně nestabilní prostředí, jak se v něm cítíte?
Máte pravdu, je to hodně nestabilní prostředí. Až v pozdějším stupni mohou vědci na některých institucích získat permanentní pozice, což už zaručuje jistou stabilitu, kdy si instituce vědce drží, i když někdy jen na zkrácený úvazek. Vnímám to tak, že bez grantů bychom nebyli. Sama se tedy aktivně podílím na psaní grantů už od doktorského studia, abych pomohla našemu výzkumu.
Různorodost a pozitivní vzory člověka v kariéře posouvají dál
Jaký je poměr žen a mužů ve Vašem týmu?
Trochu vzdorujeme statistikám, protože máme jen tři muže a sedm žen. Zároveň vnímám zastoupení různých zkušeností, druhů smýšlení, schopností i zálib, což nás posouvá dál. Sama jsem vedla 4 studentky – 3 v rámci ICRC akademie a jednu teď na bakalářském studiu. Vybavuji si, že když nám chodily životopisy z ICRC akademie, tak většina byly ženy. Takže je vidět, že ženy v sobě tu energii mají, ne u všech ale bohužel vydrží dlouhodobě.
Foto: Výzkumný tým Buněčné a molekulární imunoregulace
Ovlivňují výsledky Vašeho výzkumu nějak Váš životní styl?
U imunologie se hodně skloňuje vliv životní stylu na stárnutí organismu nebo imunitního systému, ať už se jedná o stravovací návyky, kouření, konzumaci alkoholu nebo fyzickou aktivitu. Já sem byla aktivní od mala, tedy spíše se utvrzuji v tom, že směr, kterým mě vedli moji rodiče, je ten správný.
Podléháte módním trendům? Stíháte je sledovat?
Módní trendy moc nesleduji, ale často řeším praktické problémy. Jsem docela vysoká, takže je pro mě těžké sehnat například šaty odpovídající délky. To mě přivedlo k slow-fashion, kde vidím, že je materiál kvalitní, šije to např. maminka na mateřské dovolené, nebo zavedené tuzemské značky. Nepotřebuji si kupovat spoustu věcí, ale raději investuji do menšího množství kvalitních kousků.
Jaké jsou Vaše budoucí plány?
Chtěla bych u vědy zůstat co nejdéle. Spousta kolegů a kolegyň po post-docu odchází do firem. Mě to do komerční sféry nikdy moc netáhlo. Na své cestě se pomalu vyvíjím. Nejdřív jsem si nebyla jistá, zda jít na doktorát, ten jsem úspěšně absolvovala. Pak jsem si nebyla jistá, jestli zvládnu jako post-doc vést lidi, a teď vidím, že to jde. Možná je to i o budování sebedůvěry. Po osobní i profesní stránce mám pozitivní ohlasy na spolupráci od svých studentek i kolegyň a kolegů, což mě těší.
Cítíte podporu v dalším rozvoji?
Během doktorátu měl se mnou můj vedoucí pravidelné schůzky, kde jsme řešili aktuální problémy související s výzkumem. Tyto schůzky vždycky uzavíral tak optimisticky, že tím člověka úplně nakazil. I když pak konkrétní věc nedopadla tak, jak jsme si představovali, zůstala mi ta motivace a myšlenka, že z každého problému se nemusím hroutit. To si tedy odnáším z naší spolupráce. Dále jsem se například účastnila několikadenního leadership kurzu v rámci ICRC, takže i tyhle možnosti tu mám.
Co byste vzkázala mladým dívkám a ženám uvažujícím o dráze vědkyně?
Pokud žena cítí, že by ji věda mohla naplňovat, vždycky lze najít cestu. Stačí najít ty správné mentory, kteří by ji podporovali. Mohou to být muži či ženy, důležité jsou spíše jejich kvality. Obdivuji lidi, kteří dělají svoji práci dobře, bez ohledu na pohlaví.
Děkuji za rozhovor.
Genderová rovnost a diverzita jsou pro nás v ICRC jedny ze zásadních hodnot. Od roku 2021 jsme nositelem ocenění „HR Excellence in Research“ a od roku 2022 implementujeme Plán genderové rovnosti. Díky tomu se nám postupně daří nastavovat rovné příležitosti mezi zaměstnanci/zaměstnankyněmi, aby měli možnost maximálně využít svůj talent, schopnosti a odbornost ve vědě a výzkumu.
Zaměřujeme se hned na několik klíčových tematických oblastí – Institucionální zabezpečení politiky genderové rovnosti, Personální politiku, Platovou politiku, Slaďování osobního a pracovního života, Kulturu organizace a vztahy na pracovišti. Běžně například nabízíme zkrácené pracovní úvazky a hlásíme se k principům transparentnosti a férovosti v odměňování žen a mužů. Jsme mezi prvními zaměstnavateli, kteří prošli analýzou rovného odměňování nástrojem LOGIB a současně jsme úplně prvním zástupcem z řad nemocnic v ČR.
Zaměstnáváme ženy na vědeckých i administrativních pozicích. Není tajemstvím, že i naší přednostkou je žena, prof. Irena Rektorová. Z celkového počtu 406 zaměstnanců/zaměstnankyň představují 55 % ženy. Konkrétně výzkumnic máme v poměru k výzkumníkům 40 %. Další kolegyně působí na pozicích vědecké podpory, jako jsou např. koordinátorky klinických studií, datové analytičky nebo laboratorních techničky.
Více informací najdete na: https://www.fnusa-icrc.org/cs/kariera/rovne-prilezitosti/
