Pracovní den výzkumnice – Sofia Morazzo

Můj typický pracovní den začíná plánováním vědeckých experimentů, což je důležité pro určitou míru kontroly pracovního dne. Činnosti jsou totiž poměrně flexibilní – můžu začít s pokusy, analyzovat data či se věnovat studiu nebo psaní vědeckých článků. Všechny vědecké úkony vyžadují neustálou detailní pozornost a proto je potřeba opravdu důkladný plán činností. Téměř každý experiment je časově velmi náročný, od již zmíněného plánování, přes jejich provádění, případné opakování, analýzu dat a dalších věcí. Je tedy běžné, že děláte více pokusů najednou, a někdy se může toto „žonglování“ s úkoly nepěkně zvrtnout.

Můj výzkum se zaměřuje na studium molekulárních mechanismů v procesu rozvoje rakoviny prsu a plic. Jsem členkou výzkumného týmu Molekulární kontrola buněčné signalizace a každý z nás v týmu se zaměřuje na velmi úzký předmět, na určitou skupinu nebo dokonce jen na jeden protein, a snaží se určit, jaký má vliv na různé buněčné procesy. To nám pomáhá najít nové diagnostické nástroje, nové způsoby léčby nebo potenciální léky.

Na mé práci mne baví to, že není rutinní, pracuji s různými technologiemi, různými technikami. Pracovní den tak může vypadat následovně – ráno začnu u počítače maily a vyřizováním objednávek potřebných pro výzkum. Pak se jdu do laboratoře věnovat svým buněčným kulturám, se kterými pracuji a na kterých provádím experimenty. Pak z nich mohu extrahovat bílkoviny, provést jejich kvantifikaci a připravit vzorky k provedení například gelové elektroforézy anebo na tzv. Western Blot (analytická technika používaná k detekci specifického proteinu ve směsi s dalšími proteiny).

Po provedení tohoto experimentu bych výsledné membrány zablokovala a inkubovala, abych je mohla následující den vyhodnotit. Anebo bych je mohla fixovat a inkubovat se specifickými protilátkami, které bych vizualizovala pomocí konfokálního mikroskopu. Nebo bych mohla klonovat své buňky se specifickými geny a pak sledovat jejich účinek pomocí mikroskopu nebo nějakého biochemického testu. Záleží na druhu experimentu, je to opravdu hodně variabilní. A mimo laboratoř? Vzdělávání – buď budu absolvovat školení o nějakém konkrétním vybavení nebo nové technice, případně o oborových tématech prostřednictvím webinářů a konferencí.

Velmi častá je také práce přesčas a při práci s živými modely onemocnění (buněčné kultury, myší modely) je běžná i práce o víkendech.

Je to tak rušná, tvrdá práce s vysokou úrovní stresu, a to hlavně kvůli různým a na sebe navazujícím termínům, do kdy musí být to či ono hotovo. Ale dokáže být také odměňující a vzrušující, když konečně získáte nějaké pěkné výsledky. Je to zkrátka výzva a skvělé na výzkumu je to, že uspokojíte zvědavost při hledání těch správných odpovědí.

Sofia Morazzo (uprostřed) a výzkumný tým Molekulární kontrola buněčné signalizace.