Tři ocenění pro mladé výzkumníky z týmu Stroke II

Dr. Ondřej Volný srovnává různé metody léčby cévních mozkových příhod a přináší nová poznání pro klinickou praxi

Letošní Hennerovu cenu České neurologické společnosti za nejlepší publikaci mladých autorů do 35 let získal neurolog MUDr. Ondřej Volný, Ph.D.

Co pro Vás ocenění Českou neurologickou společností znamená?

Je to pro mě velká pocta. Profesor Henner je otcem moderní české neurologie, který ji povznesl na vyšší úroveň. Navíc je to ocenění přímo od odborné společnosti, tedy lidí, kteří za sebou mají hmatatelné výsledky a pracují na tom, aby česká neurologie byla ve světě vidět.

Čemu se věnuje publikace, za kterou jste obdržel Hennerovu cenu?

U cévní mozkové příhody se nabízejí různé možnosti léčby. Můžeme podat lék pro rozpouštění krevní sraženiny, která způsobila uzávěr mozkové tepny. Nebo ji lze odstranit katetrem a využít tzv. mechanickou trombektomii. V roce 2015 byly publikovány studie, které prokázaly, že mechanické odstranění uzávěru mozkové tepny je vysoce efektivní. Sice jsme do těchto studií zapojeni nebyli, ale rozhodli jsme se porovnat jejich výsledky s údaji z českého registru. V roce 2016 jsme pak publikovali srovnatelné závěry. O dva roky později jsem odjel do Calgary pracovat jako lékař na iktové jednotce. Po dobu svého působení jsem se rozhodl se výzkumně zaměřit na skupinu pacientů, která v těch studiích zahrnuta nebyla. Na pacienty, kteří měli uzávěr mozkové tepny, ale netrpěli vážným neurologickým deficitem. Dali jsme hlavy dohromady s prof. Hillem z Calgary a prof. Mikulíkem a vytvořili jsme design nové studie. V rámci této mezinárodní studie jsme srovnávali různé terapeutické přístupy. Zatímco v Calgary byli sledovaní pacienti léčeni farmakologicky, v České republice mechanickou trombektomií. Studie přispěla dalšími střípky do mozaiky, jak tyto pacienty léčit.

Co pro Vás bylo při práci na této studii nejzajímavější?

Do výzkumu se zapojilo okolo 30 spoluautorů. Pro mě to byla prozatím největší studie, které jsem se účastnil. Výzkum byl unikátní i tím, že jsme data analyzovali pomocí pokročilejší statistické metody a narazili přitom na limity softwaru. Museli jsme nakonec kontaktovat výrobce, aby nám do něj vložil potřebný algoritmus. V neposlední řadě publikace vyšla v prestižním časopisu Neurology.

Jaké byly Vaše výzkumné začátky?

Ke klinickému výzkumu jsem se dostal zhruba před 10 lety při studiu medicíny. Začal jsem chodit za prof. Mikulíkem na jeho noční služby a napsali jsme můj první článek, který se mimochodem po jeho zveřejnění stal nejvíce stahovaným článkem časopisu České a Slovenské neurologie a neurochirurgie. Po skončení medicíny jsem se stal doktorandem. Začínal jsem jednodušším projektem, díky kterému mi profesor Mikulík pomohl domluvit výzkumnou praxi v Cerebrovaskulárním programu v Calgary v Kanadě. Zde mi následně nabídli možnost klinického fellowshipu, který jsem skončil v roce 2019.  Možnost zahraničního vzdělání mě nesmírně posunula ve výzkumných znalostech. Získaná ocenění, jako je i letošní Hennerova cena, jsou toho příjemným důkazem. Po návratu jsem se rozhodnul pro atraktivní pracovní nabídku ve Fakultní nemocnici v Ostravě, i když pokračuji jako člen Cerebrovaskulárního výzkumného týmu ICRC, kde je naše spolupráce velmi produktivní.