4. 9. 2020 |

Novým vedoucím výzkumného týmu Kardiovize 2030 Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně (FNUSA-ICRC) se stal Juan Pablo Gonzalez Rivas MD. K získání této prestižní pozice gratulujeme, a protože cesta Dr. Rivase z Venezuely do Brna nebyla jednoduchá, poprosili jsme ho o krátký rozhovor. Vůbec jsme netušili, jak složité to ve skutečnosti bylo a bez nadsázky si to troufáme přirovnat k nějakému holywoodskému thrilleru. Neméně zajímavé a nesmírně ambiciózní jsou však také plány týmu Kardiovize 2030 do dalších let. Když vše vyjde tak, jak má, pocítí to nejen obyvatelé města Brna, ale bude to mít pozitivní dopad na kvalitu života celé české populace.

1. Z Venezuely do České republiky. To je opravdu změna a rozhodně nejen geografická. Co vás v Brně nejvíce překvapilo?
Mohu říci, že největším překvapením je, že nedošlo k žádnému velkému překvapení. Existují zjevné rozdíly mezi vyspělou zemí, jako je Česká republika, a spíše rozvojovou zemí, jako je dnes Venezuela, včetně dopravy, bezpečnosti, ekonomiky atd. Vzhledem k bohaté historii České republiky jsme očekávali obrovský kulturní rozdíl s mojí rodnou zemí, ale nebyla to úplně pravda. Česká republika je vysoce globalizovaná, v Brně najdete všechny produkty, značky a služby, které koupíte v Americe nebo jiných částech světa, což usnadnilo naši adaptaci. Například jsme objevili značku „Harina Pan®“ a předvařený produkt z bílé kukuřice, který používáme k přípravě „arepy“ nejtypičtějšího jídla Venezuely.

arepa

Samozřejmě ale existují mezi oběma zeměmi rozdíly, ty jsou ale spíše v rovině zvyklostí… Například od mého prvního pátku v práci a pak každý pátek se mě moji spolupracovníci ptali: „Co budeš dělat o víkendu?“ Pokud se takto zeptáte ve Venezuele, tak to znamená, že máte v plánu požádat o pomoc s nějakou konkrétní činností anebo chcete, aby vás tázaný pozval na společný víkend. „Nic konkrétního“, odpověděl jsem právě v duchu této zvyklosti. „Budu k dispozici pro jakoukoli možnost.“ Odpověděli OK, a pak se mne v pondělí zeptali: „Co jsi dělal o víkendu?“ Samozřejmě jsem si myslel něco ve smyslu: K čertu, proč to chtějí vědět? Čekal jsem, kdo se s čím ozve a nic  No ale odpověděl jsem: „Nic důležitého, četba, trochu práce…“ „Práce…!?“ opakují často s překvapením ve tváři. Trochu mě to šokovalo. Jednak, proč každý pátek a pondělí stejná otázka? A proč to překvapení z práce o víkendu? A pak mi to došlo, uvědomil jsem si, že je zde spousta krásných zákoutí, nejen obvyklých turistických cílů, ale i míst obklopených přírodou, které můžete navštěvovat velmi často, protože jsou velmi blízko Brnu a cenově dostupné. Kromě toho v centru města existují různé druhy aktivit, které mají jedno společné – pivo (pokud by to četl nějaký cizinec, pak upozorňuji, že pivo je v češtině klíčové slovo!) nebo víno. Lidé mají celý víkend nabitý různými zábavnými aktivitami. A to je pravý důvod otázky ohledně víkendu, jsou zvědaví, co máme v plánu, kde vypneme od práce a co za dobrodružství nás čeká. Takže jsem už objevil krásná místa kolem Brna a už se také v pátek ptám kolegů, co budou dělat o víkendu.
Když sečtete všechny různé zvyky tvořící kulturu a vidíte, že existují určité odlišnosti v jakékoli části světa. Ale když se podíváte do hloubky, není tam žádný skutečný rozdíl. Věřím tomu, že rozdíly, které najdete na jiných místech než ve vaší zemi, jsou ty, které máte v hlavě. Zkrátka díváme se do zrcadla, kde vidíte jen ty věci, které máte s sebou.

2. Jak jste se o FNUSA-ICRC dozvěděl?
Díky partnerství mezi FNUSA-ICRC a Mayo klinikou… Pracoval jsem na metaanalýze s kolegou Jose Medinou Inojosou, který pracuje pro Mayo kliniku a spolupracuje s projektem Kardiovize 2030. Shodou okolností tam byla volná pozice, takže jsem se přihlásil. Moje zkušenosti a schopnosti zapadají do toho, co tým potřebuje, což mi velmi usnadňuje integraci s prací.

3. Pro naši představu – co formality během cesty a jak dlouho to celé trvalo?
To si nikdo nedokáže představit… Venezuela se nachází v humanitární krizi kvůli narkovládě, která převzala moc před dvěma desetiletími. Opozice tuto vládu neuznává a zvolila si druhého prezidenta, takže v zemi nemáme téměř žádné velvyslanectví. České velvyslanectví je v kolumbijské Bogotě, ale hranice mezi oběma zeměmi je nahodile zavírána a otevírána. Aby se člověk z Meridy, kde jsem žil, dostal do Bogoty, musí jet autobusem čtyři hodiny na hranici. Tu překročit pěšky a v podstatě nelegálně, nejprve se musí uplatit v přepočtu asi tisíci korunami paravojenské síly, které ovládají tuto část hranice, aby vůbec někomu dovolili dostat se přes řeku do kolumbijského města Cúcuta. Když jsem toto absolvoval poprvé, tak jsem se k hranici dostal asi ve čtyři ráno, za úplné tmy, protože ve Venezuele došlo k výpadku proudu, což je bohužel velmi běžná věc. Zaplatil jsem pět set korun nějakému výrostkovi, co mě svezl na svém kole až k „pohraniční“ hlídce. Tam zaplatím zbytek, aby mě nechali projít – jeden z nich mě ale zastaví, jestli nejsem policista. Pro vysvětlení, hranici ovládají lidé z FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie, kontrolují obchod s drogami v Kolumbii) a venezuelští vojáci v civilu (v současné době hlavní distributoři drog ve Venezuele). „Nejsem policista, to bych šel po mostě a ne přes řeku, “odpověděl jsem. Ještě zkontroloval, jestli nemám zbraň a pak mě pustil s tím, že mám štěstí, protože policisty střílí na místě. Z Cúcuty se jede přes Andy autobusem do Bogoty, což je dalších čtrnáct hodin. V Bogotě jsem měl schůzky na americké a české ambasádě, jednak kvůli pobytu zde a také kvůli stipendiu v Bernard Lown Program na Harvardu. Na české ambasádě mi řekli, ať se stavím, až dostanu americká víza. Bohužel to byla zbytečná cesta, protože paní, co mě měla na starosti, odjela na dovolenou. Takže jsem celou tu anabázi absolvoval zbytečně… Každopádně už jen tři podobné „výlety“ a díky bohu a díky zrovna otevřené hranici se mi to povedlo i s celou rodinou. Zkrátka není snadné překročit jednu z nejnebezpečnějších hranic na světě, a to opakovaně a s dětmi… Toto je například foto ze šesté hodiny ranní, kdy čekáme, jestli se hranice otevře a my budeme moci vycestovat. A na další fotografii jsme všichni šťastni v Brně – respektive na výletě kolem Blanska :)

4. V Brně pracujete v oblasti kardiovaskulárního zdraví v týmu Kardiovize 2030. Můžete nám říct, na čem právě pracujete?
Od července jsem Principal Investigator týmu Kardiovize 2030, kde se zaměřujeme na tři hlavní cíle:
1. Publikaci vysoce kvalitních epidemiologických studií využívajících nejinovativnější přístupy, například prezentujeme prevalenci obezity pomocí nového konceptu navrženého pro chronická onemocnění založená na adipozitě (ABCD). Tento nový přístup změní obezitu, jak ji známe, protože termín obezita je velmi zlehčován a často se setkáváme s laxním přístupem k intenzivní léčbě, a to jak ze strany pacienta, tak bohužel i lékaře. Budeme první skupinou výzkumníků na světě, kteří ověří tuto koncepci na populaci v Brně, kterou v naší unikátní databázi máme. Ale více povím, až bude publikace hotová.
2. Návrh a provádění intervenčních programů. Jsme velmi znepokojeni dvěma faktory, které negativně ovlivňují zdraví české populace. Prvním z nich je cukrovka, díky zlepšení systému zdravotní péče se snižuje počet úmrtí souvisejících se srdečními chorobami a cévní mozkovou příhodou, nikoli však cukrovky. Počet úmrtí souvisejících s touto chorobou se za poslední desetiletí zvýšilo o 68 %. Chceme přizpůsobit a realizovat intervenční programy v oblasti životního stylu ke snížení zátěže spojené s cukrovkou, a to už v prvním pololetí roku 2021. Druhým z negativních faktorů je vysoký krevní tlak. Navzdory snížení úmrtnosti na kardiovaskulární choroby zemře přibližně 5900 lidí mladších sedmdesáti let v důsledku hypertenze. Těmto úmrtím přitom lze a je třeba jim předcházet. Hlavním důvodem je přitom to, že 7 z 10 osob s hypertenzí není v České republice pod lékařským dohledem. Chtěli bychom v tomto desetiletí zvýšit míru kontroly hypertenze v Brně z 30 % na 80 %. K dosažení tohoto ambiciózního cíle musíme navrhnout a realizovat intenzivní program. Pokud má někdo zájem pomoci zachránit tisíce, ať už výzkumník nebo ne, uvítáme kontakt a jakoukoli pomoc.
3. Česká republika je jako vyspělá země v dobré pozici pro to, aby pomohla zlepšit kardiovaskulární zdraví lidí v rozvojových zemích. Jsem stipendista Programu kardiovaskulárního zdraví Harvardské školy veřejného zdraví, zaměřujeme se na zlepšování zdraví lidí v oblastech s nedostatečnými zdravotnickými službami. Před dvěma měsíci jsme požádali o grant, který má pomoci lidem v Ugandě zvýšit míru kontroly hypertenze. V této zemi je bez lékařské kontrolu 98 ze 100 osob s hypertenzí. Spolupráce mezi Brnem a městem Kizissi v Ugandě může přispět k záchraně mnoha životů.

5. Nedávno vyšel článek o kardiometabolických rizikových faktorech ve Venezuele, jehož jste spoluautorem. Existuje nějaký významný rozdíl mezi venezuelskou a domácí populací?
Ano, nedávno jsme zveřejnili výsledky studie EVESCAM ve Venezuele, což je první národní průřezové hodnocení v zemi, hodnotili jsme 3420 subjektů (https://doi.org/10.1016/j.pcd.2020.07.006). Byl to úžasný zážitek. Srovnání mezi Venezuelou a Českou republikou ukazuje zajímavé rozdíly, protože obě země jsou vystaveny různým úrovním environmentálních stresorů a diametrálně odlišnému systému zdravotní péče. Brněnská populace má tendenci vykazovat lepší kardiovaskulární zdraví než venezuelská populace, což je způsobeno především lepšími stravovacími a pohybovými návyky. Když podrobněji analyzujeme, venezuelské ženy bývají obéznější než české ženy, nicméně u českých dospělých je vyšší frekvence vysokého cholesterolu a vyšší prevalence kuřáckých návyků. Tyto rozdíly vyjadřují obrovské nerovnosti v oblasti zdraví mezi oběma populacemi a jejich analýza pomáhá pochopit aspekty, které lze u obou populací zlepšit.

6. Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Teď v září je tomu přesně rok, co jsem v Brně, takže do teď to bylo hlavně o adaptaci. Pomohl jsem týmu vyjasnit si myšlenky a poskytnout nástroje k uvolnění veškerého potenciálu. Četl jsem rozhovor s nejmladší členkou týmu a myslím, že i tam je vidět snaha o to věci vylepšovat. Nyní jsme silný tým s jasnými cíli. V roce 2021 plánujeme realizovat pilotní intervence ve městě, o kterých jsem již hovořil, chtěli bychom pokračovat v publikování kvalitních článků a rozšířit naši síť po celém světě. Pokud vše půjde podle plánu, v roce 2025 budou mít brněnští pacienti s obezitou, prediabetem a diabetem přístup na různá místa nabízející programy životního stylu založené na nejnovějších vědeckých poznatcích, které jim pomohou jejich problémy minimalizovat. Také míra kontroly hypertenze stoupne o šedesát procent. Asi si dokážete představit nadšení nějakého svého brněnského kamaráda s cukrovkou 2. typu, kterému řeknete, že v Kardiovizi je připravený program, který mu pomůže tuto nemoc překonat. A to je náš cíl…
.

Nahoru